Nedávno jsem vyjel z Vysočiny do Prahy. Cesta po D1 byla ucházející – celkem to jelo žádné větší zdržení, kromě pár dopravních omezení, které jsou tak trochu klasika. Klasika, bez které by DJednička nebyla českou dálnicí. Plusem bylo, že se dělníci snažili a byli vidět. Chápu a rozumím, že je rekonstrukce nutná! Nemůžu se však ubránit pocitu, že než se opravy podaří dokončit, „rozpadne se“ již zrekonstruovaný kus a stavbaři se budou vracet – a s nimi dopravní omezení. Snad se mýlím!

Po X letech jsem jel metrem – soupravy jsou moderní a lidí je víc. Rozhlížel jsem se a doufal, že potkám někoho známého. Třeba Jindřicha Šídla ze Šťastného pondělí. Chodil jsem ulicemi Prahy a místo Šídla jsem potkával jen Trdelníky. Ano, Trdelníky! Okamžitě jsem si vzpomněl na Honest Guide s Jankem Rubešem. Jo, mám rád Televizi Seznam! A když už jsme u toho – mám mail na Seznamu už od doby, kdy jsem poprvé kliknul na modré éčko… Je to doba. Jednou jsem sice zkoušel, mail od Googlu, leč nějak to neklaplo. Chyba byla „asi“ někde mezi klávesnicí a židlí.

Během putování Prahou na mne padala nějaká „depréze“ –  Čeština je out. Nemohl jsem se ubránit pocitu, že jsem v zahraničí. Škoda jen, že Praha nemá moře.

Na Karlově mostě: Prodejce obrázků – ,, Čuměj na to dobu a hov*o a ještě odejdou bez pozdravu. Ať jdou do ha*zlu!!“ Dobrej marketing, pomyslel jsem si a žasnul.Další úžas se konal na Pražském hradě – Bezpečnostních příslušníků tolik, že jsem takovou koncentraci ještě neviděl. Měl jsem chuť se zeptat, jaký poklad to tam střeží… 😊

A Jaké zážitky z cest máte Vy, napište mi je do komentářů. 

Sdílej