Na podzim v roce 2017 vyšla moje první knížka Když přijde Láska… Už v době vydání knížky bylo v plánu vydání CD, které mělo být k dostání zároveň s knížkou. Cesta k cédéčku byla dlouhá, přesto jsem se záměru vydat CD nevzdal a čekal jsem na příležitost. Ta se začala rýsovat díky sociálním sítím. V prosinci 2021 jsem narazil na Michala Reynauda, českého hudebního skladatele.
Jak naše spolupráce začala vám prozradí sám Michal Reynaud 🙂
Absence nevyžádaných fotek nevychovaných oslů ovšem neznamená, že mě někdy nějaká zpráva nezaskočí. To na vás takhle jeden prosincový večer v DM na Twitteru vykoukne: “Dobrý večer pane Reynaude, rád bych Vás pozval ke spolupráci.”
Autorem byl mladík, kterého – ani nevím proč – na TW jen z povzdálí sleduji a něco mi říkalo, že o nabídku investic do lukrativních balkánských nemovitostí se asi nejedná. Jestli bych prý nechtěl složit hudbu k jeho básnické sbírce.
“… a jakou moji muziku znáte, jestli vůbec nějakou?” ptám se. “Vaši muziku neznám, ale snažil jsem se před časem hledat.” Zjevně neúspěšně. Prý ho k oslovení přivedla fotka kocoura Oskara, jak zatíná drápy do klávesnice v mé pracovně.
Namísto Einaudiho nějakého Reinaudiho.
Pravda je ovšem mnohem temnější, ačkoliv ji Václav nepřizná. Při psaní básní ho inspirovala hudba jistého Ludovica Einaudiho (podle jména asi cirkusový umělec a podvodník, vy ho znáte?), ale protože hudební práva na takovou nóbl vatu k recitaci vychází v řádech desetitisíců … EUR, vyhledal si na Wishy milý Václav levnější verzi: namísto Einaudiho nějakého Reinaudiho. Těsně vedle… “a zavoláte-li ještě nyní, obdržíte kočičí chlupy zdarma.”
Moje ješitnost mi opět zkomplikovala život a tak jsem po krátké výměně otázek a odpovědí slíbil, že tedy něco zkusím a uvidíme, co z toho dál bude.
Když se do takové věci dáte, nejde jen tak klouzat po povrchu, musíte si to hezky pustit dovnitř.
Přiznávám, že se mi ty básně v podání herců Horáckého divadla (Stanislav Gerstner, Josef Kundera a Petr Soumar) neposlouchaly zrovna snadno. Žánrově vzdálené, temné, místy až zoufalé volání mladé duše… víte, když se do takové věci dáte, nejde jen tak klouzat po povrchu, musíte si to hezky pustit dovnitř. Dospěl jsem k takovému hygienickému kompromisu: poslechnul jsem si celou báseň jen jednou a rychle na ní odpověděl takovou klavírní miniaturou. Žádné rozjímání, komponování (jak se říká té úžasné činnosti, kterou bych docela rád někdy vyzkoušel), žádné deep dives a insights (aby mi rozuměli také kolegové z officů), zkrátka jsem se rozhodl důvěřovat intuici v prstech a hlavně to mít rychle za sebou… a víte, že se mi to neříká vůbec snadno a zpětně mě to mrzí?
Jak jsem se prokousával tím materiálem, většinou dvě básničky za večer, chtě nechtě jsem pronikal stále hlouběji do světa toho kluka a tedy… viděl jsem tam věci! Ne, nechci Vám je tady vyzrazovat, třeba najdete chvilku a pustíte si ty básničky sami, ale jedno Vám povím: jeho upřímnost a bezbřehá odvaha sdílet svoji lásku… před tím se pokorně skláním. Přál bych si takovou schopnost mít a přál bych ji i Vám…Jen si pusťte Hvězdu, Krásnobarevno nebo Láska je jako pavučina… a třeba tam něco najdete i pro sebe.
PŘEHRÁT CELÉ CD
KNÍŽKA
P.S.
S Václavem Beránkem si teď již kamarádsky píšu o pitomostech a mám vážně radost z toho, že se mu mé klavírní miniatury líbí. Možná k nim také hledal cestu, ale gentlemansky o tom pomlčel a moje dotazy vždy odbyl jen blahosklonným: “já Ti věřím.” Také jsem měl možnost si přečíst rukopis jeho druhé sbírky: „Beránek na kolečkách“ a pochopil jsem, že má před sebou ještě zajímavou uměleckou cestu a vážím si toho, že jsem u její části mohl chvilku stát.
