Když přijde Láska…

Po vodě, po řece, po Bohu…

Po vodě, po řece, po Bohu
posílám k Tobě myšlenku…
Lásku, kterou cítím, chci Ti dát.
Vím, že víš, jak moc mám Tě rád…
Myslím na Tebe každý den.
Chci Tě chránit, být Ti nablízku,
pofoukat Ti bolístku.
Oporou Ti být…
Srdce i Duše se mi rozplývá,
plamen Lásky mne den za dnem zahřívá.
Já zas letím ke hvězdám
a samým štěstím verše tu píšu…
Každé ráno, když se vzbudím,
na Tebe si vzpomenu.
V duchu přeji Ti hezký den,
Anděly k Tobě posílám…
Tak to chodí ode dne, kdy jsem Tě potkal.
Osud mi krásný dar přichystal,
Tebe mi dal.
Jsem vděčný, že Tě ve svém životě mám…
Jsi Spřízněnou duší, mou druhou polovinou,
Láskou, Přítelem i Sestrou milovanou.
To už dávno všechno víš.
Říkám Ti to zas a znova, snad se na mne nezlobíš…

Srdce

Zas Duše se mi svírá, srdce buší to, když vzpomenu si na den,
který budu mít ve své paměti nadosmrti.
Den, kdy se změnil můj Svět…
Mohl jsem vzlétnout do výšek až k měsíci a hvězdám!
Byl mi dán dar. Bylo to, jako když Fénix z popela vzlétá…
Tohle vše dovede jen Láska.
Vy, kdož myslíte, že máte vše, když máte peníze,
sílu a moc… Vás asi zklamu… Nemáte Nic!
Jen v Duši chlad a v srdci bol a co hůř?!
Ega velkou hru hrají… Říct promiň, jde těžko, přiznat chybu
ještě tíž…
Jen s city druhých pohrávat si, kde je Láska KDE?!
Ve špercích a cetkách zlatých??
Bože, jak jste povrchní!
O Lásce, o tom, co cítím,
bych mohl napsat básní stovky a přesto…
Přesto nikdy nedovedu slovy vystihnout,
co cítím ve svém srdci, jak šťasten jsem, že mohu milovat a
lepší Život mít!
Žár lásky prostupuje srdcem.
Chtěl bych do Světa vykřičet, jaký štěstí a požehnání,
bylo mi dáno tím, že jsem Tě našel…
Tolik krásného se ve mne odehrává a já jen na písmena
musím se omezit!